Vladimir46Dispecer maly

Jsem dispečer na autobusovém nádraží Holešovice, komunikuji se šoféry autobusů ohledně vjezdu a výjezdu vozů, kontroluji, aby na nádraží nezajížděla auta atd. Chodím tam od jedné do pěti hodin každý všední den. Pracuji tu asi půl roku a jsem tu spokojený.

 

Honza35 maly

Nevím přesně, kdy moje nemoc vypukla, snad někdy v raném dětství v důsledku matčiny nedostatečné péče. Během života se to zhoršovalo. Naši se rozvedli a  já jsem vyrůstal s mámou. Ta neměla práci, takže jsme měli málo peněz, ona chodila do hospody a v opilosti na mě hystericky řvala, že jsem debil.

 

Jaromir61 maly

V mojí rodině se v matčině i otcově linii dědí jakási výstřednost, v ně kterých případech hraničící s duševní nemocí. Oba rodiče byli amatérští herci a účastnili se filmových komparzů. Otec byl bonviván a měl rád velkou společnost, doma se ukázal tak jednou za půl roku.

 

Krarel60 maly

Narodil jsem se u Apolináře. To jsem jako dítě mohl rovnou koukat na ten blázinec na Karlově, to je hned naproti. Tenkrát jsem ovšem ještě netušil, co se odehraje v mém životě. Asi do čtyř let jsem bydlel s tatínkem a maminkou ve vile, to mi ještě bylo blaho. Ale potom přišel rozvod.

 

Petr31 maly

Vždycky jsem vyprávěl, že svůj život rozděluji na dvě etapy a sice tu dobu do mých patnácti nebo šestnácti let a tu dobu, co byla potom, do mých třiceti. V době, kdy jsem šel na gympl, jsem zkoušel alkohol a potom hned trávu. Nešlo mi ani tolik o tu euforii, fascinovalo mě to jako prostředek změny vnímání.