Teď už asi půl roku uklízím na magistrátě. Pracuji tam na dohodu, každý den tam jsem asi na čtyři hodiny, ale někdy to stihnu i dřív. Dříve jsem pracoval v obchodě, kde se prodávaly výrobky z proutkařské terapeutické dílny. Původně jsem z okolí Jihlavy, v Praze žiju asi dva roky a tak dlouho také chodím do Fokusu. Žije tu i má mat ka, ale já s ní nebydlím - nepodařilo se mi sehnat bydlení přes Fokus, ale přes Baobab to vyšlo. Pracovní konzultantka z Fokusu mě učila psát motivační dopis, životopis a jak oslovit zaměstnavatele a komunikovat s ním. Potom se nám podařilo sehnat tuto práci přes úklidovou firmu.

Léčím se už od osmnácti, mám za sebou asi deset hospitalizací. Někdy jsem i pracoval během hospitalizace. Zatím jsem se ze strany zaměstnavatelů nesetkal s předsudky vůči lidem s duševním onemocněním. Tady na magistrátě mi vychází vstříc. S mou pracovní konzultantkou jsme vytvořili protikrizový plán a dohodli se s mou zaměstnavatelkou, že kdyby mi bylo zle, tak stačí zavolat. Zatím jsem toho však využít nemusel.

„Nemám žádné dlouhodobé plány, chci prostě pracovat a žít normální život.“

Vyučil jsem se instalatérem a snažil jsem se tím živit, ale vždycky jsem skončil ve zkušební době. Dneska už bych se k tomu nevracel. Nemám žádné dlouhodobé plány, chci prostě pracovat a žít normální život. Když nepracuji, tak chodím na procházky, dělám menší nákupy, občas jdu do divadla nebo čtu. Důležité je věřit, že to nějak půjde.

Vodoucí Václava

Honzu přijala úklidová firma jako invalidního důchodce. Pracuje u nás půl roku. S lidmi s duševním onemocněním už jsem se tu setkala dřív a beru je jako jakékoliv jiné lidi. V minulosti jsme tu měli jednoho mladého kluka, který běhal po domě a tu práci nebyl schopný vykonávat. Ale s Honzou se mi zatím nestalo, že by se jeho nemoc projevila na pracovním výkonu. Když se mu řekne přesně, co má udělat, tak to udělá. Pokud by mu ale bylo špatně, brala bych na jeho nemoc ohled. Také jsem upozornila další zaměstnance, aby se k němu chovali slušně, že by se mohl třeba vylekat, kdyby na něj někdo křikl, oni s ním ale žádný
problém nemají.

Co se týče konkrétní náplně jeho práce, jedná se o večerní úklid, uklízí halu, jezdí strojem, což se naučil velice dobře. Napřed proběhlo zaučení za přítomnosti mě a jeho pracovní asistentky. Ta s ním potom asi prvních čtrnáct dní chodila, pak se přišla podívat asi po týdnu a pak to ukončila s tím, že to jde dobře. Dalším zaměstnavatelům bych doporučila, aby to s takovými lidmi zkoušeli, protože jim do té duše nevidíme a musíme je nejdřív poznat.

Personální manažer společnosti poskytující služby v oblasti úklidu

Vaclav36Uklizec velkyKdyž náš Fokus nebo jiné organizace osloví, vyjednáváme na personálním oddělení a snažíme se najít styčný bod náplně práce s možností toho konkrétního klienta zaměstnat tak, aby to nepřineslo víc škody než užitku. Většinou se setkáváme na společné schůzce s klientem a pracovním asistentem, který ho má na starost. Snažím se zjistit, kde jsou možnosti toho člověka, co dělal předtím, jestli tu zátěž zvládne a potom se mu snažím najít to pracoviště nebo středisko, které by pro něj bylo vhodné. Jsou střediska, kam bych člověka s duševním onemocněním nedal, byť by tu práci zvládl. Kolikrát nejde o tu práci, ale o to prostředí okolo, jakého by měl nadřízeného, jací jsou tam kolegové, jestli je tam riziko stresové situace atd. Hlavně ale záleží na zdravotním stavu toho klienta, je to velice individuální, někdo zvládne plný úvazek, někdo ne, u někoho může dojít k výkyvům. Někteří zjistí sami, že určitá práce pro ně není vhodná, některé kanceláře se například zčásti uklízí za provozu, což ne vždy vyhovuje. Každé postižení je jiné, chce to individuální přístup.

 

Fokus Praha se už od roku 1990 věnuje podpoře lidí s duševním onemocněním a snaží se v mnoha ohledech a rovinách pomáhat těmto lidem zapojit se do společnosti a nacházet smysluplné uplatnění. Zaměstnání patří k jedné z významných složek na cestě k seberealizaci a vnímání sebe sama nikoliv jako pacienta, ale jako člověka. Pomáhat nalézat a udržet si zaměstnání - to je smyslem Týmu podpory zaměstnávání Fokusu Praha. Nabízíme podporu ve dvou rovinách. Jednak je to přímá pomoc našim klientům – lidem se zkušeností s duševním onemocněním a v druhé řadě servis zaměstnavatelům, kteří chtějí poskytnout práci.

V průběhu roku 2014 sesbírali pracovníci Fokusu Praha příběhy lidí s duševním onemocněním, jejichž hlavním motivem je práce. Všichni lidé mají své potřeby – chtějí někam patřit, mít své vlastní zázemí, rodinu, mít pocit, že mají ve svém životě nějaký smysl. Jednou z možných cest jak se zapojit do společnosti a moci si obstarat všechny své potřeby, je práce. Jednou z možných cest jak se zapojit do společnosti a jak zís- kat peníze, je práce.

Příběhy mohou být inspirací nejen pro lidi s duševním onemocněním, ale také pro nás ostatní, kdo zdravotní znevýhodnění nemáme. Inspirací pro nás mohou být zejména v projevené vůli zapojit se zpátky do společnosti. Můžeme se proto v tomto neobvyklém světle podívat sami na sebe a uvědomit si, že jsou lidé, kteří potřebují podporu od společnosti, státu i zaměstnavatelů.

Jak se v příbězích dočtete, mohou se tito lidé stát platnými pracovníky a dá se říct, že v podstatě v jakémkoli zaměstnání. I přesto, že je společnost dosud plná předsudků vůči lidem se zdravotním znevýhodněním a vůči lidem s duševním onemocněním obzvláště, najdete v příbězích ukázku toho, že jsou mezi námi a mohou být prospěšnými osobami v naší společnosti.

Inspirativní čtení přejí pracovníci Týmu podpory zaměstnávání, Fokus Praha.

Všechny fotografie jsou ilustrační.